„Vítejte v kolumbijské Cartageně! Koloniální domy v tomto historickém městě jsou svědectvím jeho pestré minulosti. Vás však spíše zajímají staré vraky lodí… Přesněji řečeno potopené španělské galeony plné zlata! Je čas se vydat na staromódní podmořskou honbu za pokladem. Co jste nečekali, je to, že několik z vás objevilo legendy o těchto pohřbených bohatstvích. A aby toho nebylo málo, barakuda slídí po vracích též.“

Barakuda je prvotinou Švýcara Isaaca Panteho a po titulu Papageno druhou hrou ilustrovanou pro vydavatelství Helvetiq Ajšou Zdravković. Jste-li zralí na podmořské dobrodružství, nasaďte si ploutve, popadněte vak na poklady a vyrazte s námi do hlubin.

Pravidla

Hráči si rozeberou své komponenty, položí na své pytle po dvou zlaťácích a libovolným způsobem sestaví mořské dno z vybraného setu šesti karet lodních vraků. Nakonec je položena figurka barakudy na svůj vrak s číslem šest.

Hra probíhá na předem neurčený počet kol. V kole dojde nejprve k pohybu potápěčů, poté k pohybu barakudy a nakonec k vyhodnocení. Pohybovat se, je ve hře možné pouze ortogonálně, nikoliv diagonálně.

Ve svém tahu si hráči zvolí jednu kartu a tu zahrají skrytě před sebe a pak rázem společně své vybrané karty odhalí. Ti, co zahráli kartu s číslem, pohnou na odpovídající vrak svým potápěčem. Kartu nechají ležet před sebou a v dalších kolech udržují pořadí vykládaných karet tak, aby bylo zřejmé, kterou kartu zahráli jako nejstarší a kterou jako nejnovější – to je důležité pro vyhodnocení iniciativy. Po pohybu potápěčů se pohne barakuda.

Pokud nebyla zahrána žádná karta barakudy či jich bylo zahráno více než jedna, jeden z hráčů hodí dvěma kostkami. Barakuda se pohne nejkratší možnou trasou o jednu či dvě karty vraků podle kostky vzdálenosti ve směru vraku s číslem udaného bodovou kostkou. Pokud však byla zahrána právě jedna karta barakudy, příslušnému hráči se podařilo barakudu odlákat. Tento hráč si hodí pouze kostkou vzdálenosti a pohne barakudou v libovolném směru.

Nakonec dojde k vyhodnocení kola. Zaprvé, jste-li na vraku přítomni sami (a bez ostatních potápěčů či barakudy), proveďte speciální akci a obecnou akci na příslušném lodním vraku. Zadruhé, jste-li na stejném lodním vraku pouze s barakudou, upusťte všechny zlaťáky ze svého pytle. Poté můžete vykonat pouze obecnou akci. Upuštěné zlaťáky mohou být sebrány počínaje od příštího kola a to jiným hráčem. Zatřetí, stojí-li na jedné kartě vícero potápěčů bez barakudy, hráč s nejméně vyloženými kartami pohybu získá iniciativu.

Hráč s iniciativou se rozhodne buď provést speciální akci, nebo se rozhodne oloupit jednoho z ostatních přítomných potápěčů – v takovém případě si do svého vaku veškerý obsah vaku jednoho z přítomných potápěčů. Poté všichni hráči, jejichž potápěči jsou na vraku přítomni, provedou obecnou akci. Ti, kteří zahráli kartu barakudy, však žádnou z akcí vraku neprovádějí. V případě remízy při určení iniciativy všichni hráči s přítomným potápěčem, který hrál kartu pohybu, na daném vraku vykonají obecnou akci.

Jaké je dobrodružství s barakudou?

Velkou roli hrají karty lodních vraků. V rámci své speciální či obecné akce umožňují přesunout zlaťáky z vaku do trezoru a tím se zlaťáky stanou bezpečně uschovanými. Dále pak je možné si díky akcím dobrat zpět na ruku vyložené karty pohybu či kartu barakudy, získat zlaťáky do svého vaku či zahodit soupeři kartu z jeho ruky.

Hra funguje a vtáhne člověka do atmosféry díky moderní, a přesto pěkné poutavé grafice. Jsem také vděčný za to, že potápěče a kostky vydavatel svěřil dřevu a nikoliv plastu. Co se týká samotného herního zážitku, tak je to hra o riskování a náhodě, která odhodlané netrezoristy dokáže v mžiku připravit o veškeré poklady nastřádané ve vaku. Dynamika hry se odvíjí od počtu hráčů a tvaru mořského dna.

Na přiloženém internetovém odkazu v pravidlech hráči najdou různé variace mořského dna – rozestavění karet vraků. Také si mohou hru prodloužit a hrát na trezorových deset zlaťáků, či sdílet trezor a hrát ve dvojicích týmově na dvanáct zlaťáků. Jinými slovy hra nabízí vícero cest, jak honbu za pokladem uchopit.

Kompletní recenzi od Říše her najdete zde

Malá kombinační hra z velkého vesmíru pro dva hráče.

Deskoherní speciálka HRAS z pasáže Rokoko na Václavském náměstí lokalizovala již poněkolikáté malou rodinnou hru, překvapivě se však nejedná o další kapesní karetku. Pod hrou Soluna z roku 2012 je podepsán designér Bruno Faidutti a umělec Steffen Mühlhäuser. Jde o předělávku Faiduttiho tahového Babylonu z roku 2003.

V modré krabičce na hráče čeká látkový váček, dvanácti oboustranných masivních dřevěných žetonů s vesmírnými tělesy a sedm bodovacích hvězd. Na každé ze svých dvou stran je žeton upraven do podoby jiného ze čtyř možných symbolů – slunce, měsíce, hvězd anebo komety.

Na začátku hry je všech dvanáct žetonů náhodně rozhozeno na stůl a pro danou partii se hraje s odhalenými symboly. Mladší hráč si vybere, zda začne on, či dá přednost soupeři. Hráči se střídají na tahu. Ve svém tahu mohou žetony stohovat na sebe při splnění jednoho z následujících pravidel: buď na sebe položí stejně vysoké sloupce nehledě na symboly, anebo jakkoliv vysoké sloupce, ovšem se shodným symbolem. Kdo nemůže dle těchto pravidel provést další stoh, prohrál. Hraje se vícero partií, a kdo získá čtyři hvězdy, stává se celkovým vítězem.

Zhodnocení hry

Soluna je fungující mikrotahovka, která je vhodná na cesty. Jednu partii odehrajete za pět minut. Kvalita žetonů a zejména jejich povrchová úprava je úchvatná. Ano, někdy hra podléhá náhodě a pořadí hráčů rozhoduje, protože již od počátku hry víte, že vám nemohou vyjít tahy. Ale stává se to málo kdy. Faktem je, že stačí jediná kombinatorická chyba a můžete soupeři odevzdat hvězdu.

Pokud hledáte něco mezi hrou a hlavolamem pro dva, pak Soluna může být cestou ke hvězdám.

Recenzi od Říše her najdete zde

Dnes se podíváme na další kapesní karetku, kterou pro vydavatelství Helvetiq navrhl Reiner Knizia a ilustracemi zvířátek doprovodil Felix Kindelan. Českou verzi pak obstarala deskoherní speciálka HRAS.

Po horkém dni se zvířata shromažďují u napajedla. Kdo koho odežene a vychutná si nerušeně doušky vody?

Z kartonového puzzle je sestaveno osmiúhelníkové napajedlo. Hráči dostanou po pěti kartách a střídají se na tahu. Ve svém tahu mohou zahrát jakékoliv množství karet od jednoho druhu zvířete k příslušné straně napajedla. Jakmile se u této strany shromáždí tři a více zástupců daného druhu, odeženou všechny příslušníky druhu nižšího čísla. Výjimkou je jedničková myš, jež v hejně odežene i osmičkové slony. Tyto odebrané karty od přísunu vody si na před sebou položenou hromádku bere hráč, který efekt vyvolal a přiložil (i) třetí kartu. Po dokončení tahu si hráč opět dobere do pěti karet. Kdo má na konci hry po rozebrání dobíracího balíčku nejvíce karet na hromádce, ten zvítězil.

Kompletní recenzi si můžete přečíst zde

Právě jsme naskladnili hromadu hlavolamů a přišla nám zbrusu nová pětihvězdičková HANAYAMA TUBE Přijďte si pro tuhle výzvu! (My ji ještě nedali ).

Tři nové hry od Exploding Kittens v češtině (Výbušná koťátka) - dostupnost leden 2023.

www.hras.cz/predobjednavky

MINDOK slaví 15 let. Oslavte to s námi skvělou akcí na hry od společnosti MINDOK!

Hry můžete zakoupit jak v naší kamenné prodejně tak i na e-shopu.

Jak na 3+1 zdarma na e-shopu:

1. Do objednávky přidejte 3 hry od vydavatelství MINDOK

2. Do poznámky v košíku napište název čtvrté hry od MINDOKu, kterou chcete zdarma přidat k nákupu

3. Hra zdarma musí být levnější, než jakákoliv ze 3 her od MINDOKu ve vaší objednávce a musí být skladem

4. Čtvrtou hru zdarma vám přibalíme k Vámi objednaným 3 hrám

To bylo teda něco! Kdo by to byl čekal, že náš plán na vykradení muzea Louvre půjde jako po másle. Že za jedinou noc třímáme v rukách desítky historických děl, na která se miliony zvědavců chodily jen koukat. Ale dali jsme to a máme vyhráno. Nebo snad ne?

Kdepak! Podfukáři vás tak snadno zbohatnout nenechají. Parta to sice byla skvělá, každý zvládl svůj díl práce na jedničku, ale nejste zrovna lety stmelená rodina. Jste zloději a ti mají v popisu práce krást. Když bylo tak snadné udělat muzeum, jak obtížné může být okrást své komplice?

Přesně tak, v Podfukářích na žádnou vloupačku nedojde. Ta už proběhla a nyní je načase rozdělit si kořist. Ne však rovným dílem, neboť si každý chce ukousnout co největší sousto. A tak začíná svižná přebíjená a přetahovaná o ta nejcennější umělecká díla.

I dělení lupu má svá pravidla

Na dva až pět hráčů čekají čtyři nervydrásající kola, během nichž budete vynášet jednu kartu za druhou a odnášet si drahocenný lup. Pravidla této malé karetní hry od slovutného autora Reinera Knizii jsou pak vskutku triviální.

Vprostřed stolu leží hromádka žetonků s čísly od nuly do pěti, z nichž se trojka třikrát opakuje a pětku najdeme i na jediném žetonu s obrázkem – podobiznou šéfové. Balíček se pak skládá z karet se stejnými čísly a karet se třemi různými efekty.

Jakmile se dostanete na tah, zahrajete jednu z pěti karet z ruky, vyhodnotíte její efekt, doberete novou kartu a hraje další hráč. S pomocí číselné karty získáte žeton ze středu stolu o odpovídající hodnotě, karta šéfové vám dá žeton šéfové, karta chamtivého zloděje vám umožní vzít si libovolný žeton a karta hlídacího psa z vás udělá majitele dřevěné figurky hafana.

Celou recenzi si můžete přečíst zde.

Tucano je ztělesněním minimalizmu snad ve všech aspektech: je krátká, velmi skladná (snadno strčíte do kapsy) a jednoduchá na pravidla i hratelnost. Ale hlavně je zábavná, i když moc si u ní nezapřemýšlíte. Mohu ji tak doporučit vlastně všem, co hledají nenáročnou, levnou a rychlou zábavu se špetkou škození od čtyř let výše.

Celou recenzi si můžete přečíst zde.