Deskovka Podfukáři – recenze překvapivě zábavné, svižné karetky
To bylo teda něco! Kdo by to byl čekal, že náš plán na vykradení muzea Louvre půjde jako po másle. Že za jedinou noc třímáme v rukách desítky historických děl, na která se miliony zvědavců chodily jen koukat. Ale dali jsme to a máme vyhráno. Nebo snad ne?
Kdepak! Podfukáři vás tak snadno zbohatnout nenechají. Parta to sice byla skvělá, každý zvládl svůj díl práce na jedničku, ale nejste zrovna lety stmelená rodina. Jste zloději a ti mají v popisu práce krást. Když bylo tak snadné udělat muzeum, jak obtížné může být okrást své komplice?
Přesně tak, v Podfukářích na žádnou vloupačku nedojde. Ta už proběhla a nyní je načase rozdělit si kořist. Ne však rovným dílem, neboť si každý chce ukousnout co největší sousto. A tak začíná svižná přebíjená a přetahovaná o ta nejcennější umělecká díla.
I dělení lupu má svá pravidla
Na dva až pět hráčů čekají čtyři nervydrásající kola, během nichž budete vynášet jednu kartu za druhou a odnášet si drahocenný lup. Pravidla této malé karetní hry od slovutného autora Reinera Knizii jsou pak vskutku triviální.
Vprostřed stolu leží hromádka žetonků s čísly od nuly do pěti, z nichž se trojka třikrát opakuje a pětku najdeme i na jediném žetonu s obrázkem – podobiznou šéfové. Balíček se pak skládá z karet se stejnými čísly a karet se třemi různými efekty.
Jakmile se dostanete na tah, zahrajete jednu z pěti karet z ruky, vyhodnotíte její efekt, doberete novou kartu a hraje další hráč. S pomocí číselné karty získáte žeton ze středu stolu o odpovídající hodnotě, karta šéfové vám dá žeton šéfové, karta chamtivého zloděje vám umožní vzít si libovolný žeton a karta hlídacího psa z vás udělá majitele dřevěné figurky hafana.